Měla jsem v životě to štěstí, že mi bylo dopřáno, aby se mi láska k hudbě a sborovému zpěvu - můj velký koníček - staly hlavní náplní a zároveň i součástí mé aktivní pracovní éry.
Při výuce zpěvu a hry na klavír na bývalé lidové škole umění, nyní základní umělecké škole, kdy mi prošla rukama nesčetná řada žákyň a studentek, návazně na to i řada dětských sester na zdravotní škole a konečně i několikaleté působení na pedagogické fakultě, mi dalo možnost učit mladou generaci lásce ke zpěvu a prostřednictvím hudby na ně působit a rozvíjet především jejich citové vnímání.
Do jaké míry se mi to podařilo, ukáže čas. Nicméně už nyní mám radost z toho, že některým mým svěřenkyním se stala hudba potěšením, u mnohých dokonce potřebou ji samostatně aktivně provozovat a některým zůstala jako vzpruha do dnešního uspěchaného života.
Ohlédnutí za tím, jak šel čas ..... Ohlížet se za něčím, co bylo - ať již dobré nebo špatné, bývá jistým způsobem nostalgické. A ohlížet se či bilancovat celoživotní práci není jiné, co komu přinesla, zda nebyla zbytečná atd.
Když jsem v r. 1944 překročila poprvé práh hudební školy malebného města ve středních Čechách - Rakovníku, netušila jsem, že mne hudba tak nadchne a doslova zajme, že v ní najdu naplnění svého aktivního života. Stalo se tak jistě také proto, že jsem vyrůstala v rodině, kde se hudba velmi pěstovala. Můj otec byl výborný klavírista - absolvent Mistrovské školy (nyní AMU) ve třídě profesora Mikeše v Praze. Měl řadu přátel, kteří k nám domů často přicházeli a společně muzicírovali. Velmi ráda na tyto "hudební dýchánky" vzpomínám. Tatínek - zapálený muzikant - vychovával mne i mou mladší sestru k lásce k hudbě. Hrával nám krásné skladby, učil nás zpívat naše půvabné lidové písně a hlavně vánoční koledy. Vánoce mého dětství byly ty nejkrásnější chvíle, které jsem měla možnost prožít. Zůstala mi v paměti jedna netypická předvánoční příhoda, kdy první rok, co jsem chodila do hudební školy a zároveň navštěvovala tamní pěvecký kroužek, jsme připravovali vystoupení pro rodiče a já jsem v ten den, co se vystoupení konalo, byla při náletu ve městě na nákupu a vrátila jsem se až po jeho skončení. Maminka z velkého strachu o mne, mi zakázala v důsledku této příhody účast na tehdejším vánočním vystoupení. Bylo mi to nesmírně líto, protože jsem se na to velmi těšila a moc jsem to oplakala. - Už tenkrát jsem ráda zpívala, následně rok poté jsem začala hrát na klavír a ve 12 letech jsem už doprovázela na základní škole dětský pěvecký sbor, který tehdy vedl výborný učitel hudební výchovy - pan L. Procházka, který rovněž ve mně umocňoval lásku ke sborovému zpěvu. V téže době působila v Rakovníku ochotnická opera výborné umělecké úrovně, kterou dirigoval Zdeněk Tomáš, tehdejší ředitel hudební školy. Měla jsem možnost zazpívat si už tenkrát v opeře Jakobín ve školní scéně, na níž vzpomínám také dodnes. O nedělích a ve sváteční dny jsem chodila zpívat do chrámového sboru, kde jsem se prostřednictvím erudovaného varhaníka pana Vavříka začala seznamovat s hudbou našich starých mistrů. Pod jeho vedením jsem zpívala i v gymnaziálním sboru, s kterým jsme účinkovali na různých estrádách a jezdili po okrese v padesátých letech "roznášet kulturu". Později na vysoké škole jsem navštěvovala Vysokoškolský umělecký soubor v Praze.
Po skončení vysokoškolských studií jsem se provdala a odešla do Hradce Králové, kde mým prvním působištěm byla 1. osmiletá střední škola v Šimkově ulici - tenkrát v r. 1957 ještě jen chlapecká. Současně jsem začala externě učit ve třídě dětských sester na zdravotní škole estetickou výchovu a založila na této škole dívčí pěvecký sbor MLADÁ PÍSEŇ, který se později po získání významného úspěchu v ústředním kole soutěže tvořivosti mládeže v r. 1962 v Bratislavě stal základem pro pozdější sbor KANTILÉNU, která existuje dodnes. Vzhledem k tomu, že mne láska ke sborovému zpěvu doslova uchvátila, současně s vedením MLADÉ PÍSNĚ na zdravotní škole, jsem založila na osmiletce v Šimkově ulici dětský sbor JITŘENKA, na pedagogickém institutu smíšený sbor MLÁDÍ a sama jsem aktivně zpívala až do r. 1966 ve Smíšeném sboru českého učitelstva pod vedením významného hudebního vědce a dirigenta Prof. Dr. Josefa Plavce, kterému též vděčím za mnohé, čemu jsem se mohla v této oblasti naučit. Rovněž tak nemohu opomenout ani každoroční prázdninové dirigentské kurzy pod vedením vynikajícího sbormistra Dr. Zbyňka Mrkose, kterých jsem se 18 let pravidelně zúčastňovala. Pod jeho vedením jsem získávala rok od roku větší zkušenosti ze sborového dirigování, tvorby dramaturgie a metodiky sborového nácviku. Nemalým přínosem pro moji celoživotní sbormistrovskou práci byly i četné návštěvy veškerých sborových festivalů, seminářů a soutěží tuzemských a později i zahraničních. Stále jsem se měla co učit, zdokonalovat a studovat další a další sborové skladby.
Od r. 1975 jsem už pracovala se třemi pěveckými sbory najednou. Ve sboru RADOSTNÉ MLÁDÍ, který jsem založila v r. 1973 v Domě kultury ZVU (Koruna), byly sdruženy děti ve věku zhruba od 6 do 11 let. Pak pokračovaly ve sboru MARS organizovaném tenkrát při Parku kultury, který trval až do r. 1990, kdy byl převeden na ZUŠ Habrmannova a přijal nový název CANZONETTA. V tomto sboru zpívaly dívky ve věku od 11 do 16 let a potom přecházely do KANTILÉNY, takže tento sbor sloužil jako přípravný pro vyspělý a ve své kategorii komorních sborů - špičkový sbor. Tomuto sboru jsem věnovala nejvíc péče, energie a pravého muzikantského nadšení. V jeho řadách se za 35 let trvání vystřídaly stovky zpěvaček, i když těch skalních zbyly tak tři desítky. S nimi společně jsme prožili ty nejkrásnější chvíle na podiích i při přípravách programů na výjezdových soustředěních. Ať šlo o jakýkoliv koncert, soutěž, či vystoupení, dokázala KANTILÉNA přednést vždy perfektní výkon. Myslím, že tato pravá sounáležitost uměleckého vedoucího a sboru nám přinášela to pravé muzikantské uspokojení.
V závěru loňského roku výše zmíněný Komorní sbor KANTILÉNA (převážně ženský) začal pracovat pod novým vedením a CANZONETTA postupně dostudovala kantilénský repertoár pod mým vedením, takže na letošním jubilejním koncertě převezme štafetu původního sboru, a tím také změní název na její původní "Dívčí sbor KANTILÉNA Hradec Králové". Doufám, že právě nově pojmenovaný sbor si bude svého názvu vážit, protože dobře ví, kolik usilovné práce se skrývá za každou skladbou, než se nacvičí, kolik hodin trvá příprava na mezinárodní soutěž, či příprava natáčení CD. Konečně to všechno dokázal v minulém roce, kdy v novém obsazení trvajícím dva měsíce přivezl tento mladý sbor z mezinárodní soutěže ve Švýcarsku stříbrný pohár a na renomované soutěži v anglickém Llangollenu se umístil na čestném 4. místě, což v tak velké konkurenci 38 sborů byl opravdu úspěch !
Při vzpomínkách na minulá léta sborové práce se mi vybavují různé situace - někdy nelehké, smutné, přímo skličující, kdy KANTILÉNA v r.1973 týden před odjezdem na mezinárodní soutěž do Švýcarska nesměla z ideologických důvodů odcestovat. Nato však v r. 1980 absolvovala nezapomenutelný zájezd do Černigova na Ukrajinu, kde se setkala s velkým obdivem a nadšením tamního publika. Následovala pak "hubená léta", do zahraničí se téměř nesmělo. V té době probíhala na domácí půdě řada soutěží, kterých jsme se vždy účastnili v celostátních kolech (soutěž lidových škol umění, Puškinův památník, Písně přátelství) a stali jsme se laureátem právě poslední uvedené soutěže Písně přátelství.Problematické bylo odcestovat třeba jen do Jugoslávie - prostě díky tehdejšímu režimu toto bylo složité. Hráz se prolomila až v r. 1990, kdy byla KANTILÉNA vyslána Ministerstvem kultury poprvé na "Západ" - na mezinárodní soutěž do Irska. Tam nám bylo vynahrazeno vše, po čem jsme toužili - sbor se stal doslova miláčkem tehdejšího festivalu a díky skladbě "Hymna za svobodu" jsme přivezli Cenu diváka a Cenu míru. Byl to náš největší životní úspěch, zejména pro ty členky, které ve sboru zpívaly řadu let. Měli jsme tehdy obrovskou společnou radost.
Následně v dalším roce 1991 KANTILÉNA absolvovala úspěšné koncertní turné po Skandinávii - měla možnost shlédnout veškeré krásy Norska, Švédska a Dánska. Potom následovala řada dalších zahraničních zájezdů a účastí na mezinárodních soutěžích, koncertní turné v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Itálii a Anglii. Všude dokazovala KANTILÉNA své umělecké kvality umocněné radostí z vlastního zpěvu. V r. 1993 se dokonce podařilo natočit 1. profilové CD sboru a v r. 1996 ve spojení s dívčím sborem CANZONETTA ještě další CD "Vánoce při svíčkách", takže činnost opravdu plodná a bohatá. A mám-li mluvit o budoucnosti - samozřejmě, že máme další plány a sny - rády bychom s novým sborem uskutečnily koncertní turné i v zámoří, ale to vše bude odviset zase od jiných skutečností a možností.
Nicméně bych chtěla v dnešní jubilejní sezóně - jak mé osobní, tak sborové - poděkovat všem bývalým členkám a zejména té sestavě, která KANTILÉNU až do loňského roku tvořila a zasloužila se o její trvalou uměleckou úroveň a zároveň bych chtěla popřát novým mladým členkám hodně vytrvalosti, muzikantského nadšení a nám společně ještě hodně elánu, tvůrčí práce, úspěchů a nadšení pro dobrou věc a hlavně, abychom svým zpěvem přinesli ještě hodně radosti, pocitu štěstí a spokojenosti všem, kteří nám budou naslouchat. Nechť zní naše píseň "od srdce k srdcím" !
Eva Špriňarová, v.r. sbormistryně (duben 1997)
