Sbormistryně od ledna do dubna 2023.
Jaroslav Šlais se narodil roku 1985 v Hradci Králové. Je absolventem oboru muzikologie Univerzity Palackého v Olomouci a oboru Arts Management Vysoké školy ekonomické v Praze. V letech 2008-2009 studoval obor hudební věda na Institutu pro hudební vědu v Lipsku. Je rovněž držitelem Ceny rektora Univerzity Palackého za nejlepší studentskou vědeckou práci roku 2008.
V letech 2010-2019 působil jako sbormistr přípravných oddělení a koncertních skupin Českého chlapeckého sboru Boni pueri, vykonával též produkční činnost doma i v zahraničí. Jako sbormistr koncertoval na pódiích v Japonsku, Jižní Koreji, Rusku, Ukrajině, Litvě, Polsku, Belgii, Německu, Slovensku a České republice. Mezi vrcholy jeho koncertní činnosti patří provedení terezínské dětské opery Brundibár židovského skladatele Hanse Krásy či koncert v sídle Evropského parlamentu v Bruselu.
Jan Jiráček se narodil v r. 1987. Zpěvu se věnoval od dětství na ZUŠ Pardubice - Lonkova u Jany Hamplové. V roce 2015 ukončil studium na pardubické konzervatoři v oboru sólový zpěv. Na téže škole vystudoval obor dirigování, který se chystá dále rozvíjet. Dlouhodobě spolupracuje s celou řadou regionálních hudebních těles (pěvecké sbory Boni Pueri, Smetana Hradec Králové, KOS Litomyšl, JB Foerster Přelouč, VUS Pardubice, Pardubický komorní orchestr atd.). Roku 2016 se stal předsedou královéhradecké a pardubické oblasti Unie českých pěveckých sborů. Sbormistrem Kantilény byl od září 2018 do června 2020.
Martin Profous se narodil 23.12.1982 v v Náchodě. Po přestěhování do Chrudimi působil v době gymnaziálních studií v několika orchestrech (ZUŠ Chrudim, JK Band, Ortchestr Měšťanské besedy, atd..) jako pozounista. Po složení zkoušek na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně se začal zajímat o dirigování sboru. V současnosti je dirigentem smíšeného pěveckého sboru Vlastimil z Litomyšle a spolupracuje s dalšími sbory (KOS na VOŠP a SPgŠ z Litomyšle, Slavoj Chrudim). Dirigentsky působí v Chrudimské komorní filharmonii a Big Bandu města Chrudim a je vyhledávaným hostujícím dirigentem. Sbormistrem Kantilény byl od září 2006 do června 2018.
Pavel Čapek se narodil 27.6.1981 v Hradci Králové. Vystudoval na konzervatoři v Pardubicích obor varhany a dirigenství. Učí na Základní umělecké škole v Přelouči sbor a improvizaci, tam také vede pěvecký dětský sbor Korálek. Kromě toho v Pardubicích spolupracuje s dětským sborem IUVENTUS CANTANS a jako korepetitor spolupracuje a vystupuje s barytonistou Jakubem Pustinou. Sbormistrem Kantilény byl v letech 2005 – 2006.
Mgr. Hana Langrová se narodila 12.9. 1975 a pochází z Hradce Králové. Vystudovala Střední pedagogickou školu v Nové Pace a Pedagogickou fakultu UK v Hradci Králové, učitelství pro I.stupeň se specializací na hudební výchovu. Po absolvování fakulty nastoupila jako učitelka na odborné učiliště v Hradci Králové.
Sborovému zpěvu se věnuje od svých 13 let – nejdříve jako členka Dívčího sboru Kantiléna, později (od r. 1997) jako asistentka zakladatelky a dlouholeté sbormistryně Dr. Evy Špriňarové.
Sbormistryní tohoto tělesa byla v letech 2000 - 2005.
Mgr.Magdalena Kožnarová se narodila 13.12.1975, pochází z Červeného Kostelce. Vystudovala Gymnázium a Pedagogickou fakultu UK v Praze, obor hudební výchova – sbormistrovství. Zde studovala dirigování u Prof. Jiřího Koláře a Jiřího Portycha.
Během studia založila a vede ženský komorní sbor PÁR-TET v Červeném Kostelci, se kterým vystoupila na svém absolventském koncertě v Praze. Od školního roku 2001/2002 vyučuje na ZUŠ v Novém Městě nad Metují, kde vede 3 oddělení dětského sboru.
Sbormistryní Dívčího sboru Kantiléna byla v letech 2000 – 2004.
Mgr. Petr Semerák, narodil se 26.3.1955 ve Dvoře Králové . Žil v Josefově. Absolvoval Střední pedagogickou školu v Litomyšli a Pedagogickou fakultu Hradec Králové obor vychovatelství – hudební výchova.
Sborovému zpívání a dirigování se učil u prof. Vrátila (Hradecký dětský sbor) a Doc.Dr. Luboše Klimeše (sbor PF HK a Smetana Hradec Králové).
Učil ve Vrchlabí, Varnsdorfu, Nechanicích, kde vedl hlavně dětské sbory. Je členem smíšeného sboru Smetana Hradec Králové a působil jako druhý dirigent sboru.
Byl sbormistrem dívčího pěveckého sboru Kantiléna v roce 2000.
V současné době vede sbory Cantus Feminae Nechanice (ženský ) a Bona Vita Hořice (smíšený ).
Eva Špriňarová, rozená Vanišová se narodila 25. 2. 1937 v Karlových Varech. Otec Antonín Vaniš byl středoškolským profesorem v Rakovníku.Byl výborným klavíristou, žákem třídy prof. Mikeše a absolventem mistrovské školy v Praze. Matka Gabriela pocházela ze Znojma a byla také učitelkou. Manželé Vanišovi měli dvě dcery, Evu a Zdeňku, a obě od útlého věku vychovávali k lásce k hudbě.
Základní vzdělání získala E. Š. na osmileté škole v Rakovníku, ukončila ho závěrečnou zkouškou v roce 1952. Dále studovala na místním gymnáziu, kde odmaturovala s vyznamenáním v roce 1955. Zároveň od roku 1944 navštěvovala pravidelně hodiny sólového zpěvu v hudební škole v Rakovníku a zpívala ve zdejším pěveckém kroužku. V osmi letech začala hrát na klavír. Ve dvanácti letech již doprovázela na základní škole dětský pěvecký sbor, který vedl zdejší učitel hudební výchovy L. Procházka. Ochotnická opera v Rakovníku měla výbornou uměleckou úroveň a E. Š. tak měla možnost zpívat v opeře Jakobín ve školní scéně. Také docházela do místního chrámového sboru, který vedl rakovnický varhaník Vavřik. Pod jeho vedením zpívala také v gymnaziálním sboru. Po ukončení gymnázia se přihlásila ke studiu na Vysoké škole pedagogické učitelství pro 6 .- 8. ročník: hudební výchova a ruský jazyk. Během studií v Praze se seznámila s Ing. Luďkem Špriňarem z Hradce králové a v roce 1956 se za něho provdala. Usadili se v Hradci Králové.
Prvním působištěm E. Š. byla v roce 1957 osmiletá škola v Šimkově ulici – tehdy ještě chlapecká. O rok později začala externě učit estetickou výchovu ve třídě dětských sester na Zdravotní škole v Hradci Králové a současně zde založila svůj první pěvecký sbor Mladá píseň, později přejmenovaný na dívčí komorní sbor Kantiléna. Při tom byla zároveň vedoucí kabinetu hudební výchovy při OPS. Znovu začala studovat, tentokrát učitelství pro školy III. stupně, obor hudební výchova – nástroje na Pedagogické fakultě v Praze. Založila dětský pěvecký sbor Jitřenka na osmiletce v Šimkově ulici a smíšený pěvecký sbor Mládí na Pedagogickém institutu. Sama aktivně zpívala již od roku 1957 ve smíšeném Sboru českých učitelů, který dirigoval prof. Dr. Josef Plavec. Zde poznala řadu výborných hudebníků, kteří významně ovlivnili nejen její hudební cítění, ale i další hudební činnost.
V roce 1961 se stala asistentkou hradeckého Pedagogického institutu pro výuku hlasové výchovy a hry na klavír. V květnu 1963 podruhé úspěšně promovala. Nové zaměstnání však vyžadovalo ještě vyšší vzdělání. Požadované doktorandské studium hudební vědy na Filosofické fakultě UK v Praze uzavřela v roce 1969 akademickým titulem. Po reorganizaci pedagogických institutů z tohoto zaměstnání odešla a začala v roce 1964 učit sólový, komorní a sborový zpěv, také hru na klavír na hradecké LŠU. Ve sborové činnosti pokračovala. Od roku 1975 byly pod jejím vedením evidovány tři sbory. Pro věkově nejmladší pěvecký sbor Radostné mládí, který založila roku 1973 v Domě kultury ZVÚ (Koruna). Zpívaly zde děti ve věku 6 – 11 let. Pokračovaly ve sboru Mars, organizovaném při Parku kultury. Tento sbor vystupoval pod tímto jménem až do roku 1990, kdy byl přejmenován na pěvecký sbor Canzonetta a převeden pod ZUŠ Habrmannova. Z něho dívky ve věku 16 let přecházely do hlavního sboru Kantilény.
Mimo sborovou činnost a své zaměstnání plnila E. Š. funkci vedoucí ideově politické sekce krajské odbočky České hudební společnosti, předsedkyně krajského poradního sboru pro sborový zpěv při Ústavu kulturně výchovné činnosti v Praze, byla členkou Kruhu sbormistrů při Svazu českých skladatelů a koncertních umělců v Praze, v letech 1978 – 1984 zastávala externě funkci vedoucí kabinetu LŠU při Krajském pedagogickém ústavu a od roku 1981 byla zástupkyní ředitele na LŠU v HK.
U svého manžela nenašla E. Š. pochopení pro tyto aktivity a celoživotní lásku k hudbě, přestože měla v tomto 21-letém manželství dvě děti, dceru Miriam a syna Luďka, rozvedla se. Brzy se seznámila s dalším partnerem svého osobního života Jaroslavem Krejčím. Silné pouto mezi nimi vytvořila jejich společná láska k hudbě a po několikaletém společném soužití byli v záři 1989 oddáni.
E.Š. se pravidelně po dobu osmnácti let zúčastňovala prázdninových kurzů Dr. Zbyňka Mrkose a získávala zkušenosti v oboru sborového dirigování, tvorby dramaturgie a metodiky sborového nácviku. Díky svým odborným kvalitám a cílevědomosti se stala uznávanou osobností v kruzích svého oboru a byla často zvána k účasti v mezinárodních porotách, stala se členkou výboru republikové Asociace sbormistrů v Praze. Její sborová činnost byla ohodnocena v řadě pěveckých soutěží cenami za dramaturgii, dirigentský výkon, hlasovou kulturu a jiné. V roce 1995 byla oceněna nejvyšším uznáním za tuto činnost Cenou Františka Lýska, která jí byla udělena Ministerstvem kultury na návrh Unie českých pěveckých sborů a Asociace sborových dirigentů.
Poslední dva roky svého života statečně bojovala se zákeřnou nemocí. I během tohoto období nepřestala tvrdě pracovat. Na sklonku roku 1999 dokázala ještě dirigovat část vánočního koncertu, popřát všem přítomným krásné Vánoce a zdraví do nového roku, sama se již tohoto roku nedožila. Zemřela v prosinci 1999.